Článek se zabývá dvěma spolu částečně souvisejícími otázkami. První otázkou je posuzování lhůty odporovatelnosti úkonů v rámci ustanovení § 241 a § 242 zákona č. 182/2006 Sb. insolvenční zákon (Dál jen „IZ“), a to na příkladu sjednání insolvenční doložky jejímž obsahem je zánik práva na vyplacení pozastávky. Druhou položenou otázkou je určení okamžiku, ke kterému se posuzuje naplnění podmínky, že úkon byl učiněn v úpadku nebo skutečnosti že předmětný úkon vedl k úpadku dlužníka. Insolvenční doložka je běžně používaným institutem, jehož účelem je ochrana jedné ze smluvních stran pro případ zahájení insolvenčního řízení strany druhé. Funkcí tohoto ustanovení je ochrana objednatele pro případ prohlášení úpadku zhotovitele, pokud nebude moci dostat svým závazkům ze smluv.
Zveřejněno na portále: www.epravo.cz